Ze strany jedné z našich klientských obcí se nám dostalo žádosti o posouzení toho, zda někteří ze zaměstnanců zařazených do OÚ by s ohledem na jejich pracovní náplň neměli být vedeni jako úředníci. Těžiště dané věci stálo na výkladu „podílení se na výkonu správní činnosti“ ve smyslu § 2 odst. 3 a 4 ZoÚ ÚSC, který se dle judikatury Nejvyššího soudu v posledních letech značně rozšířil.
Dle § 1 odst. 3 písm. c) ZoÚ ÚSC platí, že zákon se nevztahuje na zaměstnance vykonávající výhradně pomocné, servisní nebo manuální práce (tzv. obslužné činnosti) a zaměstnance, kteří výkon takových prací řídí. Úředníky však naopak dle důvodové zprávy k ZoÚ ÚSC budou zaměstnanci, kteří se podílejí na přípravě návrhů a koncepcí a programů, vytváření a vedení informačních systémů ve veřejné správě, poskytování darů a dotací, správě rozpočtu a přípravě a vypracování věcných podkladů k ostatním správním činnostem.
Nejvyšší soud k danému uvedl, že správní činností je obecně vzato plnění úkolů v samostatné i přenesené působnosti. Plnění úkolů v samostatné působnosti poté pojal velmi široce a konstatoval, že se jedná o to, co ZO nebo RO uloží v rámci samostatné působnosti OÚ, nebo to, co ZO, RO nebo starosta uloží v rámci samostatné působnosti tajemníkovi OÚ. Toto „uložení úkolů“ se může uskutečnit buďto v konkrétní věci (usnesením ZO nebo RO), nebo obecně (typicky prostřednictvím organizačního řádu OÚ). V případě přenesené působnosti se jedná o participaci na výkonu státní správy, jejíž výkon je jako celek (na rozdíl od výkonu samostatné působnosti) úkolem obce. Nepůjde přitom jen o vlastní rozhodování ve správním řízení podle správního řádu, ale i o přípravu podkladů pro takové rozhodnutí, z nichž se při jeho vydání vychází.
Pokud tedy pracovní náplň zaměstnance obce zařazeného do OÚ nespočívá pouze ve výkonu činností uvedených v § 1 odst. 3 písm. c) ZoÚ ÚSC, ovšem zahrnuje i některou z výše uvedených správních činností, bude v takovém případě nutné jeho pracovní pozici vést jako pozici úřednickou.