Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém rozsudku ze dne 30. 6. 2021, č. j. 9 As 264/2020-51, řešil otázku, zda a jak se bránit proti účinkům krizových opatření vlády, konkrétně proti zákazu osobní přítomnosti žáků při vzdělávání na základní škole. Podstatou řešené otázky bylo především to, zda se v této situaci může žák nebo rodič bránit proti zákazům zásahovou žalobou podle soudního řádu správního podanou proti škole, která s odvoláním na krizové opatření vlády ukončila poskytování prezenční výuky, případně zda se žák či rodič může bránit zásahovou žalobou přímo proti důsledkům krizového opatření vlády.
Na tuto otázku pak rozšířený senát uvedl, že postup školy nemohl z povahy věci zasáhnout do práv žáků, a právě naopak sama škola byla předmětem veřejnoprávního působení vlády. Původcem zásahu spočívajícího v neumožnění prezenční výuky tak podle rozšířeného senátu není základní škola. Nutno podotknout, že k tomuto rozhodnutí dva soudci připojili své odlišné stanovisko.