Kasační stížností se město domáhalo zohlednění dvojího postavení obce u daně z příjmu právnických osob, kdy vystupuje jak jako plátce této daně, tak ve výsledku i její příjemce. Městu totiž v předchozím řízení byla správcem daně vyměřena pokuta za opožděné podání daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob. Město mj. usilovalo i o snížení uložené pokuty. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 3 Afs 59/2021, sice seznal, že město je skutečně ve specifickém postavení, nicméně to podle něj nemá vliv na plnění povinností stanovených zákonem. Podle soudu tak správci daně nepřísluší zohlednit, že se v případě stěžovatele jedná o obec.