Ze strany jedné z našich klientských obcí se nám dostalo žádosti o posouzení toho, kdo je odpovědný za škodu vzniklou žákovi během hodiny tělesné výchovy. Při vybíjené (mezi žáky velmi oblíbené hře) se jednomu chlapci nedopatřením povedlo trefit druhého do obličeje a rozbít mu brýle. Škoda zde dosahovala pouze vyšších stovek korun, ovšem nebylo jasné, zda je bude povinen hradit vybíjející žák, škola, či si bude muset chlapec s rozbitými brýlemi koupit nové ze svého.
Tato situace má přitom zcela jednoduché řešení, které můžeme nalézt poněkud nečekaně v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Ačkoliv se v případě postavení a působení žáka v základní škole jistě nejedná o výkon závislé práce jako je tomu u pracovněprávního vztahu, skutečně se zde aplikuje zákoník práce, konkrétně § 391 odst. 2, dle něhož platí: „Za škodu, která vznikla dětem v mateřských školách, žákům základních škol a základních uměleckých škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba vykonávající činnost dané školy; při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského zařízení.“
V daném případě tedy bude za škodu na brýlích odpovídat výlučně škola, jakožto právnická osoba vykonávající činnost školy. O odpovědnosti jiné osoby nežli samotné školy zde přitom zpravidla nelze ani uvažovat, neboť žáci házející po sobě balón při vybíjené pouze postupují v souladu s pravidly hry. Dané pravidlo odpovědnosti školy za škodu však lze vedle poněkud malicherného případu rozbitých brýlí vztáhnout i na závažnější materiální či nemateriální újmu, k níž během vyučování (či v přímé souvislosti s ním) dojde. V případě vážného zranění žáka se pak může jednat i o několikamilionovou částku, kterou je škola povinna hradit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 5492/2017).