Od 1. 9. 2021 nabyla účinnosti nová vyhláška č. 264/2020 Sb., o energetické náročnosti budov, která přináší významné zpřísnění požadavků na energetickou náročnost budov, tedy novostaveb a výrazně rekonstruovaných staveb. Důvodem pro vydání této nové vyhlášky je zejména potřeba vyhovět požadavkům evropské legislativy (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2018/844, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti), jež dlouhodobě tlačí na co nejnižší energetickou náročnost nových staveb. Vyhláška provádí ust. § 7 odst. 1 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, podle nějž má každý stavebník povinnost k dokumentaci své stavby doložit i průkaz energetické náročnosti budovy, jímž se dokazuje, že stavba bude splňovat energetické požadavky stanovené právě podzákonnou právní úpravou. U větších staveb je tato povinnost ještě doplněna o nutnost zajistit souhlasné závazné stanovisko Státní energetické inspekce. Prováděcí vyhláška stanovuje parametry energetické náročnosti, způsob výpočtu a podobu průkazu.
Dosavadní prováděcí předpis (vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov) umožňoval nové rodinné domy koncipovat tak (zjednodušeně řečeno), aby se stran energetické náročnosti pohybovaly hodnotách až do 160 kWh za 1 m2 a rok. Nová právní úprava však stanoví jednotnou hranici, kterou je cca 75 kWh za 1 m2 a rok. Zpřísnění limitů je tedy markantní.
V důsledku pak nová právní úprava přenáší odpovědnost za dosažení limitů energetické náročnosti novostavby zejména na architekty, neboť stěžejní roli již nebude hrát jen obal stavby a výplně otvorů. Pro dosažení nových limitů je zapotřebí zvolit vhodnou kombinaci energeticky úsporného designu budovy a technologií využitých pro vytápění, resp. ohřev vody. Výrazně tedy posílil tlak na kompaktnost vzhledu stavby, její vhodnou orientaci vůči světovým stranám a další koncepční parametry novostavby.