Upravit stránku

Nejvyšší správní soud se ve svém rozsudku ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 As 139/2021-53 zabýval otázkou, zda mohla obec v územním plánu podmíněně připustit výstavbu rodinných domů tím, že pozemek bude připojen na sítě elektrické energie a splaškovou kanalizaci a prostor místní příjezdové komunikace a její řešení bude odpovídat příslušné státní normě pro komunikace. Nutno podotknout, že rozhodování se týkalo znění § 43 odst. 3 stavebního zákona do konce roku 2017.

Nejvyšší správní soud v rámci svých úvah mj. uvedl, že: Podmíněně přípustné využití ploch nemůže územní plán stanovit zcela libovolně. Tyto podmínky musí mít návaznost na problematiku územního plánování a současně typovou problematiku spojenou s takto výjimečně připouštěným „nestandardním“ využitím plochy. Současně pak podle něj nelze dovodit, že by podmínky nesměly obsahovat nic, co v obecné rovině spadá například do nižší úrovně územně plánovací dokumentace.

Nejvyšší správní soud proto v uvedeném nespatřil překážku, který by měla znemožňoval obci za vhodné kritérium výjimečné přípustnosti realizace staveb pro rodinné bydlení v plochách určených primárně pro rekreační využití stanovit napojení staveb na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, včetně splaškové kanalizace. Z individuálního hlediska je pak samozřejmě splnění požadavků na napojení budoucí stavby na technickou a dopravní infrastrukturu vždy předmětem zkoumání stavebního úřadu v územním řízení (či jeho ekvivalentech). To však podle soudu nevylučuje, aby v zájmu rozumného fungování širšího urbanistického celku v rámci obce byla tam, kde k tomu právní úprava dává obci prostor, specifikována užší množina z možných řešení napojení na technickou a dopravní infrastrukturu, jež je pro realizaci budoucí výstavby vyžadována (zde například napojení na splaškovou kanalizaci).

Nahoru

Tento web využívá cookies

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zobrazit podrobnosti