Stěžejní pro posouzení toho, zda je či není třeba před uzavřením smlouvy zveřejnit záměr, je ustanovení § 39 odst. 1 a 3 zákona o obcích, dle něhož platí, že je třeba vždy zveřejnit záměr obce prodat, směnit, darovat, pronajmout, propachtovat nebo vypůjčit hmotnou nemovitou věc nebo právo stavby anebo je přenechat jako výprosu a záměr obce smluvně zřídit právo stavby k pozemku ve vlastnictví obce. Povinnost zveřejnit záměr zde však není dána, pokud se jedná o pronájem bytů nebo hrobových míst anebo o pronájem, pacht nebo výpůjčku majetku obce na dobu kratší než 30 dnů nebo jde-li o pronájem, pacht, výprosu nebo výpůjčku právnické osobě zřízené nebo založené obcí nebo právnické osobě, kterou obec ovládá.
Výše uvedený výčet případů, kdy je obec povinna zveřejnit záměr, se jeví na první pohled vcelku jasný a srozumitelný. V praxi však nastávají situace, kdy není zcela zřejmé, zda před tím kterým právním jednáním je či není obec povinna záměr zveřejnit. Za příklad lze přitom uvést smlouvy o smlouvách budoucích či dodatky smluv již dříve uzavřených.
Smlouvami o smlouvách budoucích se zakládá závazek, že mezi sebou v budoucnu strany danou smlouvu skutečně uzavřou. Pokud by se tak nestalo, mohla by se jedna ze stran domáhat uzavření smlouvy i soudní cestou. Ačkoliv tak na základě této smlouvy o smlouvě budoucí ještě nedochází k samotné realizaci hlavního záměru, které strany sledují (prodej, směna, dar apod.), zavazují se, že tak za splnění jistých podmínek v budoucnu učiní. Již při uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí je tedy třeba při rozhodování o tom, zda záměr zveřejnit či nezveřejnit, sledovat, zda právní jednání, které má být učiněno v budoucnu, spadá pod výčet povinně zveřejňovaných dispozic s majetkem dle ustanovení § 39 odst. 1 a 3 zákona o obcích. Pokud pod tento výčet v budoucnu zamýšlené právní jednání spadá, je třeba zveřejnit i záměr uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí.
Dodatky již uzavřených smluv, na které se povinnost zveřejnit záměr vztahovala (shodně jako smlouvy o smlouvách budoucích), v ustanovení § 39 odst. 1 a 3 zákona o obcích výslovně nezaznívají. I zde však je v jistých případech dovozována povinnost zveřejnit záměr takový dodatek uzavřít. Rozhodné je, zda těmito dodatky dochází ke změně tzv. podstatných prvků právního vztahu, tj. takové náležitosti, které jsou pro něj charakteristické. Jestliže se totiž mění tyto podstatné prvky právního vztahu, musí uzavření tohoto dodatku předcházet zveřejnění záměru.
Typicky půjde o změnu druhé smluvní strany (převod smlouvy), rozšíření předmětu nájmu, zásadní změna účelu užívání pronajaté věci, změna výše sjednaného nájemného, změna kupní ceny apod. Naopak není nutné záměr zveřejnit, jestliže se jedná o změnu způsobu placení nájemného, či kupní ceny, změnu důvodů pro podání výpovědi nebo odstoupení od smlouvy, či pokud by jistou skutečnost (nastalou již ze samotné smlouvy) obec uzavřením dodatku pouze deklarovala, kupř. zvýšení nájemného dle inflační doložky. V této věci je totiž nutno uvést, že právo vyjádřit se k záměru prodloužit či změnit stávající například nájemní smlouvu a předložit vlastní nabídku přísluší nejen stávající smluvní straně, ale i ostatním zájemcům. Tito totiž mohou obci nabídnout prokazatelně výhodnější podmínky v případě, že nedojde k prodloužení stávající nájemní smlouvy dodatkem.
Na závěr lze tedy s ohledem na výše uvedené doporučit, aby příslušný orgán obce vždy nejdříve pečlivě zkontroloval ustanovení § 39 odst. 1 a 3 zákona o obcích a zvážil, zda před učiněním toho kterého právního jednání nebude třeba nejdříve zveřejnit záměr. Pokud by zde totiž povinnost zveřejnění záměru dána byla a obec tak i přesto neučinila, právní následky by za několik takto „ušetřených“ týdnů opravdu nestály. Dotčené právní jednání, které měla obec v plánu učinit, by totiž bylo stiženo absolutní neplatností, což znamená, že by bylo od počátku neplatné a jako takové nevyvolávalo žádné v něm předvídané právní důsledky. Tuto vadu by přitom nebylo možné dodatečně zhojit.
